Mnohamiliardový obchod s použitým oblečením pomáhá zabránit tomu, aby se hromady odpadu globálního módního průmyslu dostaly přímo na skládku. Zároveň udržuje šatníky volné pro modely nadcházejících sezón. Nyní však čelí krizi.
Vývozci se potýkají s problémy, stejně jako obchodníci a zákazníci v často chudších zemích od Afriky po východní Evropu a Latinskou Ameriku, kteří spoléhají na stálý přísun oblečení z druhé ruky.
Od Londýna po Los Angeles je řada sběrných míst pro použité zboží zaplavena větším množstvím oblečení, než jaké lze dále prodat. To vede ke hromadění oděvů ve třídících skladech.
Vzhledem k tomu, že pandemie covidu-19 začala počátkem tohoto roku, museli recyklující subjekty a vývozci textilu snížit své ceny, aby přemístili své zásoby. Zavedená opatření totiž omezují pohyb a zpomalují odbyt na koncových trzích v zahraničí. Pro mnohé už je situace neudržitelná a přesun zboží si již nemohou dovolit.
„Dosahujeme bodu, kdy jsou naše sklady úplně plné,“ napsal Antonio de Carvalho, šéf společnosti na recyklaci textilu ve Stourbridge ve střední Anglii, v červnu jednomu z klientů a požádal o snížení ceny za oblečení, které sbírá. De Carvalho platí městům za oblečení shromážděné v kontejnerech a poté ho prodává se ziskem obchodníkům v zahraničí.
Společnost byla nucena výrazně snížit ceny, zároveň ji kupující žádají o delší dobu splatnosti. „Ztrácíme obrovské množství peněz, znamená to pro nás velkou ztrátu,“ uvedl de Carvalho.
Odvětví v krachu
Zkušenost de Carvalha se zrcadlí v celém sektoru, což napovídá, že i po konci pandemie potrvá dlouho, než se obchod s použitým textilem zotaví.
Společnosti snižují počet kontejnerů na oblečení, klesá i počet jejich vývozů za týden. V rámci úsporných opatření se uchylují i k propouštění pracovníků. Uvádí to agentura Reuters na základě rozhovorů s 16 firmami ve Velké Británii, Spojených státech, Německu a Nizozemsku.
Zároveň se ke všemu, s bezútěšnou ironií, přidaly dary, když se lidé, kteří jsou zavření doma, pustili do vyklízení svých skříní. Jindy požehnání.
„Nedá se to srovnat s žádnou jinou recesí za celé století,“ uvedla Jackie King, výkonná ředitelka SMART, americké asociace zabývající se recyklací textilií. „Předpokládám, že společnosti budou krachovat.“
Oficiální obchodní údaje ukazují, že v Británii bylo množství použitého oblečení vyvezeného od března do července přibližně poloviční než za stejné období v loňském roce. V USA pak došlo k poklesu o 45 %.
Až třetina oblečení darovaného ve Spojených státech, které jsou největším světovým vývozcem použitého oblečení, končí v rozvojových zemích.
Strádání v Keni
Důsledky propadu exportu jsou vidět v zemích jako Keňa, která v roce 2018 dovezla 176 tisíc tun použitého oblečení. To odpovídá více než 335 milionům párů kalhot.
Obchodníci tu byli zasaženi dvakrát. Poprvé při poklesu dodávek, který ještě umocnila vláda, když v březnu zakázala dovoz použitého textilu kvůli obavám z přenosu koronaviru. Podruhé při pokles počtu kupujících, kteří raději zůstávají doma.
„Než přišel koronavirus, podařilo se mi prodat alespoň 50 (párů) kalhot denně,“ řekl obchodník Nicholas Mutisya, který prodává džíny a čepice. „Ale nyní s koronavirem je obtížné prodat i jen jeden za den.“
Temná stránka módy
Obchod s obnošeným oblečením z Evropy a Spojených států na rozvojové trhy se v 90. letech významně rozrostl kvůli rostoucí poptávce z Afriky a východní Evropy po západní módě.
Taková poptávka poskytla velmi potřebné uvolnění vzkvétajícímu trhu s módou, když se podle Ellen MacArthur Foundation, charitativní organizace pro udržitelnost, produkce oděvů za posledních 15 let přibližně zdvojnásobila.
Módní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody a je zodpovědný až za 10 % celosvětových emisí oxidu uhličitého. To je více než všechny mezinárodní lety a námořní doprava dohromady, uvedl environmentální program OSN v březnu 2019.
Zároveň však oblečení představuje obrovskou a rostoucí hromadu odpadu, která končí na skládkách.
