Napětí mezi Íránem a Izraelem Číně narušuje ropné dodávky a připomíná, že nemá v oblasti tak pevnou pozici, jak by si přála.
Čína roky vsázela na levnou íránskou ropu a budování vztahů v Perském zálivu jako cestu k energetické jistotě a politickému vlivu. Teď ale tahle strategie naráží. Izraelské údery na íránská území a hrozby kolem Hormuzského průlivu zásadně ohrožují tok surovin, na kterých Čína staví část své ekonomiky.
V loňském roce tvořila íránská ropa až 15 % čínského dovozu. Na vrcholu šlo o 1,6 milionu barelů denně. Jenže letos na jaře už to bylo méně než polovina. Peking přitom stále čelí americkým sankcím, kvůli kterým se část íránské ropy dováží přes třetí země, například Malajsii.
Hormuz pod tlakem
Napětí v regionu zvedá ceny. Výrazně zdražila přeprava ropy – cena za pronájem supertankeru do Číny se víc než zdvojnásobila. Shell i další hráči už vytahují krizové plány. „Jestli se ta tepna uzavře, dopad to bude mít obrovský,“ varoval CEO společnosti Shell Wael Sawan.
Přes Hormuz proudí čtvrtina světové ropy. Pro Čínu to znamená nejen výpadek z Íránu, ale i hrozbu pro dodávky ze Saúdské Arábie, Kataru nebo Spojených arabských emirátů. Jen z Kataru a SAE přitom přišlo loni víc než čtvrtina čínského LNG.
China’s bet on Iranian oil and Middle East influence turns sour https://t.co/570qHaJ2nA
— FT China (@ftchina) June 20, 2025
Přechod na vlastní zdroje
Krize přichází ve chvíli, kdy Peking tlačí na soběstačnost. Rychle roste podíl obnovitelných zdrojů – loni tvořily přes 56 % celkové kapacity elektráren. Xi Jinping zvyšuje tlak na přechod k elektromobilitě a domácí výrobě energie.
„Pokud ten přechod nebyl dost rychlý, teď se zrychlí,“ shrnul analytik Neil Beveridge. Podle něj je hlavním poučením z aktuální situace nutnost opřít se víc o domácí zdroje. Nejen z ekonomických, ale i geopolitických důvodů.
Diplomatické limity
Pro Čínu byl Írán dlouho spojenec, na kterého se dalo spolehnout — nejen kvůli ropě, ale i jako protiváha vlivu Západu. Podepsali spolu rozsáhlou dohodu, Írán se přidal do Šanghajské organizace a Peking se rád prezentoval jako ten, kdo dokáže mírnit napětí v regionu.
Jenže realita teď ukazuje, že na papírové dohody to neuhraje. „Čína má slabost pro země, které Západ podle ní tlačí do kouta, ale sama do akce moc nejde,“ říká Jingdong Yuan. A v tomhle případě to platí dvojnásob — zatím jen vyzývá ke klidu a dál zůstává bokem.
Hrozba rozšíření konfliktu
Nejistotu zvyšuje i postoj Spojených států. Donald Trump uvedl, že se do dvou týdnů rozhodne, zda se USA do konfliktu zapojí. Trhy reagují opatrně. Posiluje zlato, dolar i ceny ropy. Akcie naopak klesají, volatilita roste.
Pro Čínu to znamená další riziko. Nejde už jen o dodávky, ale i o stabilitu regionu, ve kterém má Peking čím dál větší ekonomické i politické zájmy. Írán se tak ze strategického aktiva může rychle stát ztracenou sázkou.