Kodak se po letech úpadku znovu snaží postavit na nohy. Firma, která kdysi ztělesňovala fotografii samotnou, po bankrotu z roku 2012 hledá nový směr a opírá se přitom o film, tisk i chemickou výrobu. Ještě loni sama připustila, že její finanční situace vyvolává vážné pochybnosti o dalším fungování. Letos ale ukazuje první konkrétní známky obratu.
Pád Kodaku se táhl dlouho. Firma sice stála u zrodu digitální fotografie, jenže na její nástup nedokázala včas odpovědět. Po odchodu z bankrotu v roce 2013 se zmenšila a přesunula pozornost hlavně na komerční tisk. Další zlom přišel v roce 2019, kdy do vedení nastoupil Jim Continenza. Sám o sobě mluví jako o specialistovi na obraty a Kodak si vybral jako poslední velkou misi.
Právě tehdy padlo i rozhodnutí, které dnes vypadá jako symbol celé změny. Hned první den ve funkci dostal Continenza telefonát od Christophera Nolana, který ho žádal, aby nevypínal továrnu na acetát, klíčovou surovinu pro výrobu filmu. Continenza se do věci ponořil a provoz nakonec zachoval. Film se tím vrátil do středu pozornosti značky, která na něm vyrostla.
Film už není jen nostalgie
Tenhle tah se Kodaku začal vracet. Na jeho materiál vznikly i oscarové filmy z roku 2026 jako One Battle After Another a Sinners. Zájem o analog se navíc nevrací jen v Hollywoodu. Firma sází i na mladší zákazníky, pro které má film jinou atmosféru než digitál. Právě tady vedení vidí jednu z cest, jak značku znovu udělat přitažlivou i pro generaci, která éru kinofilmů nezažila.
Kodak ale nestaví všechno na jedné kartě. Vedle filmu a tisku přeskupil priority i směrem k pokročilým materiálům a chemii. Vedení mluví o dlouhodobé přestavbě, ne o rychlé zkratce. Součástí plánu je i licencování značky, které drží jméno Kodak ve veřejném prostoru a přináší peníze bez velkých výrobních nákladů. Firma tak dnes stojí na několika nohách, ne jen na nostalgii kolem žluté krabičky s filmem.
Continenza zároveň sáhl hluboko do samotné struktury firmy. Vyměnil zhruba 90 procent vedení, třikrát refinancoval podnik a říká, že splatil přes 400 milionů dolarů dluhu. Tvrdí, že bylo nutné firmu pročistit, otevřeně mluvit o propouštění i změnách a začít znovu od základů. Kodak podle něj nemá honit velikost za každou cenu. Důležitější je stabilní základ a prostor pro další růst.
Dluh mizí pomalu, tlak zůstává
Právě finance ukazují, proč je celý příběh pořád křehký. Loni firma uvedla, že nemá dost likvidity na splacení části dluhu splatného během dvanácti měsíců, a do výsledků tak musela dát varování o dalším fungování. V té době měla zhruba 155 milionů dolarů v hotovosti a téměř 600 milionů dolarů v úvěrech. Akcie po zveřejnění zprávy prudce spadly. Continenza pak mluvil spíš o načasování a účetní povinnosti než o stavu na pokraji kolapsu.
Letos už čísla vypadají lépe. Hrubý zisk ve čtvrtém čtvrtletí dosáhl 67 milionů dolarů, meziročně o 31 procent víc. Firma zároveň snížila roční úrokové náklady asi o 40 milionů dolarů. Za poslední rok akcie přidaly bezmála sto procent. Přesto zůstává jasné, že Kodak ještě z problémů úplně venku není. Dluh je stále vysoký a vedení dobře ví, že další chyba by firmu mohla vrátit zpátky do potíží.
Kodak tak dnes nepůsobí jako zázračně vzkříšený obr. Spíš jako stará značka, která se snaží přežít v jiném světě než kdysi. Má stále silné jméno, filmovou tradici a nově i plán, jak vydělávat v oborech, které s klasickou fotografií souvisejí jen volně. O velkém triumfu je ještě brzy mluvit. Opatrný návrat do hry ale už vidět je.
