Syntetický hormon Diethylstilbestrol, známý jako DES, měl zabránit potratům. Místo toho přinesl rakoviny, neplodnost a traumata, která přetrvávají už tři generace. Britské úřady přiznávají, že v ochraně žen selhaly. Zatímco jiné země nabídly kompenzace a péči, v Británii se oběti stále cítí opuštěné.
DES předepisovaly lékařky a lékaři těhotným ženám od 40. let až do 80. let. Přestože už v průběhu desetiletí přibývalo důkazů o jeho škodlivosti, britské instituce nereagovaly. Nebyl zaveden screening ani program odškodnění. „Je to vládní i systémové selhání,“ říká právnička Clare Fletcher, která zastupuje desítky britských obětí.
Holandská cesta k odškodnění
V Nizozemsku se přeživší DES po letech soudních sporů dočkali zásadního obratu. Nejvyšší soud v roce 1992 rozhodl, že důkazní břemeno leží na farmaceutických firmách. Dohoda mezi výrobci, pojišťovnami a oběťmi pak přinesla fond ve výši 38 milionů eur. O několik let později vznikl i druhý program pro předčasně narozené děti vnoučat žen, které lék užívaly.
Výše odškodnění se pohybovala od několika stovek po čtvrt milionu eur. Ingrid Seeboldt, která onemocněla vzácnou rakovinou už v mládí a zůstala bezdětná, získala přes 120 tisíc eur. „Radši bych byla zdravá a měla rodinu. Peníze to nikdy nenahradí,“ říká. Nizozemské oběti navíc mají zajištěnou specializovanou lékařskou péči a pravidelné screeningy.
Británie stále váhá
V Británii chybí nejen kompenzační fond, ale i systematické mapování rozsahu problému. Zdravotnické záznamy o předepisování DES byly zničeny nebo ztraceny. Podle odborníků tak není možné ani dohledat všechny, kdo byli vystaveni. „Generační dopady jsou obrovské a není jasné, kdy skončí,“ varuje lékařka Brigitte Slangen z univerzitní nemocnice v Maastrichtu.
Oběti i jejich rodiny proto volají po plnohodnotném vyšetřování. Podle Clare Fletcher by stát měl konečně zřídit odškodňovací fond a přiznat rozsah utrpení, které lék způsobil. Ministerstvo zdravotnictví sice připustilo, že stát selhal, ale zatím nabízí jen vágní slib, že hledá účinnou nápravu.
Příběh DES tak zůstává v Británii otevřenou ranou. Zatímco v Nizozemsku oběti získali kompenzace i zdravotní péči, britské rodiny čekají na spravedlnost dodnes.
