Vladimir Putin zakončil rok čtyřhodinovou tiskovou maratonkou a znovu mluvil jazykem křivd i požadavků. Zároveň čelí ekonomice, která se zadýchává, ale pořád běží. Západní sankce dál koušou, jenže zatím ne tak, aby Kreml změnil kurz. A Evropa mezitím poslala Ukrajině další velké peníze.
Putin vystoupil na tradičním přímém přenosu. Jednu chvíli řeší otázky z regionů, vzápětí mluví o uspořádání světa. Letos měl na stole i čerstvou evropskou pomoc pro Ukrajinu, která má podobu bezúročné půjčky v hodnotě 105 miliard dolarů. Brusel nakonec nešel cestou okamžitého využití zmrazených ruských aktiv, ale Kyjevu tím stejně kupuje čas i munici.
Putin se u války nezdržoval v náznacích. V úvodu vyjmenoval dílčí postup ruských sil a prohlásil, že Rusko „postupuje po celé linii fronty“. Pak přihodil seznam měst a vesnic, které Moskva označuje za plně nebo částečně pod kontrolou. Zároveň odrazil odpovědnost za oběti a tvrdil, že Kreml „tuto válku nezačal“. A přesto nechal pootevřené dveře k vyjednávání.
Jednání ano, ale jen podle ruských „kořenových příčin“
Putin tvrdí, že Rusko chce konflikt ukončit mírově, jen to podmiňuje balíčkem známých požadavků. Mluvil o tom, že je „připraveno a ochotno ukončit konflikt mírově“, pokud se vyřeší kořenové příčiny krize. V ruském slovníku to znamená návrat k předinvazním podmínkám. Tedy stažení Ukrajiny z Donbasu, konec dalšího rozšiřování NATO a tlak na změnu poměrů v Kyjevě.
Putin se vrátil i k dlouhé stížnosti na NATO po konci studené války. Na otázku reportéra BBC Steve Rosenberg prohlásil, že žádné další „speciální vojenské operace“ nepřijdou, „pokud se k nám budete chovat s respektem“. Přidal i větu, že je Západ „prostě podvedl“. Zamlčel přitom, že právě invaze z roku 2022 přispěla k rozšíření NATO na severu Evropy. A do hry vstupuje i Washington, kde Donald Trump tlačí na netradiční diplomatickou cestu.
Ekonomika se horší, jenže Kreml pořád zvládá platit účet
Zatímco Putin na pódiu mluví tvrdě, ekonomika doma sbírá další rány. Rusko letos řeší vysokou inflaci, rostoucí rozpočtový schodek a slabší příjmy z ropy a plynu. Tempo růstu prudce zpomalilo, jenže experti nečekají, že by to Putina brzy dotlačilo k míru. Jedna z oslovených analytiček to shrnula jednoduše: „Není to katastrofální. Je to zvládnutelné.“
Kreml navíc přesouvá náklady války na společnost viditelněji než dřív. Zvedl daně firmám i lidem a zvýšil DPH, aby uživil rekordní vojenské výdaje. Lidé zároveň platí víc hlavně za dovoz. Přesto někteří analytici upozorňují, že inflace v postsovětském prostoru působí méně šokově a režim tlumí nespokojenost propagandou i represí. Mezinárodní měnový fond počítá s průměrnou inflací 7,6 procenta letos, po 9,5 procenta v roce 2024.
Válečné výdaje vytvářejí i skupinu vítězů. Zbrojní firmy jedou naplno a část dělnických profesí si polepšila, někde i násobně oproti době před invazí. Výrazně rostou také výplaty vojáků a peníze pro jejich rodiny, což pomáhá hlavně chudším regionům. Jeden z expertů to popsal bez obalu: „Ruští vojáci dnes berou víc než jakýkoli ruský voják v historii.“ Kreml navíc posílá kompenzace rodinám padlých a zraněných, a tím drží společenské napětí nízko.
Na obzoru se ale rýsují náklady, které nejdou schovat do tabulek. Rusko sahá do státního fondu a jeho likvidní část podle odhadu klesla o 57 procent od začátku války. Čím víc ten polštář řídne, tím tvrdší volby mohou přijít, hlavně pokud by vláda musela krátit sociální výdaje. Sankce navíc zvyšují cenu obcházení omezení a tlačí vývozce k dražším trasám a prostředníkům. Kreml zatím podle odborníků dokáže pokračovat roky, pokud udrží příjmy z ropy a prodeje za rozumné ceny. A právě proto Putin na konci roku nemusel měnit tón, ani když mluvil o míru.
