Ropa znovu zdražuje a americká centrální banka se dostává do situace, kterou dobře zná z učebnic, ale mnohem méně ráda ji vidí v praxi. Vyšší ceny energií tlačí vzhůru inflaci, zároveň ale dusí domácnosti i firmy a zvyšují riziko slabšího růstu. Právě v takové chvíli Fed míří na další měnové jednání a manévrovací prostor se mu rychle zužuje.
Americká ropa se v minulých dnech krátce dostala až na 120 dolarů za barel. To okamžitě zvyšuje tlak na ceny pohonných hmot, dopravy i běžného zboží. V ekonomice, která už tak ztrácí dech, je to nepříjemná kombinace. Zaměstnavatelé v únoru zrušili 92 tisíc pracovních míst a nezaměstnanost stoupla na 4,4 procenta. Fed tak nestojí před jednoduchou volbou mezi růstem a inflací. Musí řešit obojí najednou.
Trh práce slábne, ceny hrozí znovu zrychlit
Právě to dělá současný ropný otřes tak nebezpečným. Když centrální banka zvýší sazby, sama o sobě tím víc ropy na trh nepřivede. Když naopak sazby sníží, může tím přiživit už tak rostoucí inflační tlak. Problém navíc není jen na papíře. Američané už vyšší ceny cítí u čerpacích stanic a postupně je pocítí i v obchodech. Dražší nafta a doprava se časem propíšou skoro do všeho od potravin po spotřební zboží.
Nervozita se přelévá i do očekávání. Spotřebitelé začínají znovu počítat s vyšší inflací a finanční trhy stále méně věří na rychlé snižování sazeb. To má dopad i na běžný život. Slábne naděje na levnější úvěry, refinancování hypoték i dostupnější financování pro firmy. Jestli ceny ropy zůstanou vysoko delší dobu, Fed může být nucen držet sazby výš, než si ještě před pár týdny trh představoval.
Současná krize zároveň připomíná sedmdesátá léta, kdy ropný šok pomohl odstartovat stagflaci. Dnešní Amerika ale stojí v jiné pozici. Je největším producentem ropy na světě a její ekonomika je méně závislá na dovozu než tehdy. To je dobrá zpráva. Jenže současný výpadek na trhu může být podle některých ekonomů rozsáhlejší než v roce 1973. Jeden z nich to popsal stručně: „Mluvíme o 20 milionech barelů oproti zhruba čtyřem a půl milionu v roce 1973.“
Hormuz zůstává úzkým hrdlem světa
Klíčové je, co se děje v Hormuzském průlivu. Jde o úzkou námořní tepnu, kudy za normálních okolností prochází obrovská část světové ropy. Tok se teď podle jednoho z dodaných textů propadl na méně než deset procent běžné úrovně. To je přesně ten typ šoku, který rozbije představu, že inflace už byla zkrocená a centrální banky se mohou v klidu soustředit na podporu růstu.
Důsledky navíc nekončí u Spojených států. Vyšší ceny ropy fungují jako daň pro země, které jsou na dovozu energie mnohem závislejší. Když růst zpomalí v Evropě nebo v Asii, pocítí to i americké firmy. Slabší zahraniční poptávka, dražší výroba a horší nálada investorů vytvářejí směs, která umí rychle zvednout obavy z recese. Na trzích už se objevují odhady, že pravděpodobnost amerického poklesu letos citelně vzrostla.
Největší otázka teď není jen to, kam až může ropa vyskočit, ale hlavně jak dlouho tenhle tlak vydrží. Krátký otřes ekonomika ještě vstřebá. Dlouhé narušení by ale mohlo vrátit do hry to, čeho se centrální bankéři děsí nejvíc. Vytrvalou inflaci v době slábnoucího růstu. Fed se tak tento týden nebude rozhodovat jen o sazbách. Bude hledat cestu z pasti, ve které žádné pohodlné řešení neexistuje.
