Padesát největších dárců ve Spojených státech poslalo loni na charitu 22,4 miliardy dolarů. Je to výrazný meziroční skok a zároveň další důkaz, že velké americké filantropii dál vládne úzký okruh mimořádně bohatých lidí.
Padesátka nejštědřejších amerických dárců rozdala nebo přislíbila 22,4 miliardy dolarů. Po započtení inflace to znamená nárůst o 35 procent proti předchozímu roku. Na čele zůstal třetí rok po sobě Michael Bloomberg, který věnoval 4,3 miliardy dolarů na umění, veřejné zdraví a další oblasti. Jen on sám tak obstaral zhruba 19 procent celé částky.
Na špici se dlouhodobě drží známá jména. V popředí zůstávají také Bill Gates a pozůstalost Paula Allena. Seznam se přitom mezi roky mění jen málo. Z letošní první dvacítky se hned 16 jmen objevilo už alespoň jednou v posledních pěti letech. Filantropie na této úrovni tak nepůsobí jako náhlý výbuch štědrosti, spíš jako klub lidí, kteří si své místo drží stabilně.
Peníze míří hlavně do známých jistot
Nejvíc peněz proudí do vysokého školství, nemocnic, lékařského výzkumu, nadací a také do dárcovských fondů. Právě tam se ukazuje jeden z důležitých rysů dnešní velké filantropie. Část darů sice formálně zamíří na dobročinné účely, ale peníze se nemusí k příjemcům dostat hned. Nadace totiž musejí ze zákona vydat ročně jen malou část svého majetku, konkrétně pět procent.
Ještě výraznější je koncentrace. Prvních deset dárců obstaralo téměř tři čtvrtiny všech peněz, které letošní padesátka poslala na dobročinné účely. To znovu otevírá starou otázku, kdo vlastně určuje veřejné priority. Když několik desítek miliardářů rozhoduje o tom, kam potečou peníze do zdravotnictví, školství, klimatu nebo podpory demokracie, roste i váha jejich osobních preferencí.
Na seznam se navíc nedostal každý, kdo tvrdí, že rozdával ve velkém. Výrazně bije do očí absence MacKenzie Scott. Ta uvedla, že během dvanácti měsíců rozdala téměř 7,2 miliardy dolarů asi 225 organizacím. Kdyby se tato suma do pořadí započítala, byla by jasně první. Chybí tam ale proto, že nebylo možné potvrdit, jak velká část jejích peněz šla do dárcovských fondů. A u těch se do žebříčku počítá vklad do fondu, nikoli pozdější rozdělení peněz, aby se dary nezapočítaly dvakrát.
Bohatí dávají, ale čím dál méně o tom mluví
Vedle Scott chybí i další mimořádně bohatí Američané. Jen 19 lidí ze seznamu největších dárců zároveň patří mezi nejbohatší stovky Američanů. Neobjevili se tam ani Elon Musk nebo Larry Ellison, přestože oba patří k nejmajetnějším lidem planety. U Muska narazilo hodnocení na to, že sice zveřejnil dar akcií Tesly v hodnotě téměř 100 milionů dolarů, ale neuvedl přesné příjemce. U Ellison zase dlouhodobě chybí jasnější obraz o tom, kam jeho peníze míří.
Za tím vším je i stále silnější důraz na soukromí. Velcí dárci nechtějí být pod drobnohledem víc než dřív a nechtějí po každém zveřejněném daru čelit záplavě dalších žádostí. V zákulisí filantropie tak sílí uzavřenost. Jeden z lidí, kteří se žebříčkem dlouhodobě zabývají, to shrnul přímo: „Touha po soukromí v posledních letech zesílila, protože mimořádně bohatí lidé čelí mnohem větší kontrole než dřív.“
Letošní přehled zároveň ukázal ještě jednu nápadnou věc. Žádná žena se na seznam nedostala samostatně. Ženy se objevují jen jako součást manželského páru, rodiny nebo společné dárcovské struktury s mužem. To ostře kontrastuje s minulým rokem, kdy se mezi samostatnými dárkyněmi objevilo více žen, dvě dokonce v první desítce. I tady se tak odráží širší realita amerického bohatství, kde mezi miliardáři dál jasně převažují muži.
Výhled do dalších let zůstává otevřený. Velká část největších dárců už překročila šedesátku a americkou filantropii čeká postupný přesun obrovského majetku na mladší generace. Otázka není jen kolik budou jejich dědicové dávat, ale hlavně kam. Zatím platí jedno. Americká filantropie dál roste, ale její směr určují hlavně stejní lidé a stále užší skupina z nich.

