Federální soud zasadil ránu snaze Pentagonu držet novináře dál od informací o armádě a válce. Rozhodnutí otevřelo cestu k návratu části reportérů, kteří loni přišli o přístup do budovy. Spor tím nekončí, protože ministerstvo obrany se chce odvolat.
Pentagon pod vedením Petea Hegsetha utahoval přístup médií už mnoho měsíců. Nejprve vystrnadil zavedené redakce z jejich dlouholetých pracovních míst v budově a začal mluvit o nové mediální rotaci. Na papíře to mělo působit jako rozšíření prostoru pro jiné hlasy. V praxi ale dostávaly výhodu hlavně malé, výrazně pravicové platformy, které do té doby v Pentagonu téměř vidět nebyly.
Další krok přišel na podzim, když úřad zpřísnil pravidla pro tiskové akreditace. Novinářům hrozila ztráta vstupu do Pentagonu i kvůli způsobu, jakým získávají informace od zdrojů uvnitř armády. Právě to vyvolalo silný odpor. Většina velkých amerických médií odmítla na taková pravidla přistoupit a odevzdala své průkazy. Výsledek byl výmluvný. Ti nejzkušenější zůstali venku a uvnitř zůstala hlavně média, která novým podmínkám nevadila.
Soud vidí zásah do svobody tisku
Soudce Paul Friedman teď klíčové části této politiky smetl ze stolu. Podle něj nešlo o neutrální pravidla, ale o zásah, který narážel na ústavu. Upozornil, že stát nemůže zvýhodňovat média podle toho, jak vstřícně píšou o vedení úřadu. Popsal to jako diskriminaci podle redakčního pohledu. Jinými slovy, dveře se neotvíraly těm, kdo kladou nepříjemné otázky, ale spíš těm, kdo přebírají oficiální verzi bez většího odporu.
Rozhodnutí okamžitě povzbudilo novináře, kteří Pentagon dlouhodobě pokrývají. Část z nich začala řešit, jak si obnovit akreditace a vrátit se do budovy. Ozvala se i profesní sdružení a obhájci svobody slova. Jedno z novinářských uskupení označilo verdikt za „skvělý den pro svobodu tisku ve Spojených státech“. Vzkaz byl jasný. Ve chvíli, kdy armáda vede operace a země sleduje napjaté mezinárodní dění, nemá veřejnost dostávat jen pečlivě dávkovanou verzi reality.
Do celé věci navíc zapadl i styl, jakým Hegseth v posledních týdnech vystupoval na tiskových briefinzích k válce s Íránem. Opakovaně útočil na média, přebíral slovník Donalda Trumpa a mluvil o „nepoctivém a proti Trumpovi zaměřeném tisku“, který podle něj zlehčuje úspěchy a zveličuje náklady. Přidal i oblíbenou nálepku Trumpových spojenců o TDS. Tím dal sporu ještě ostřejší obrys. Nešlo jen o pravidla na papíře, ale i o otevřeně nepřátelský vztah k tradičním médiím.
Vybraná média nestačila
Když Spojené státy a Izrael zahájily údery proti Íránu, Pentagon sice obnovil častější briefingy, jenže prostor dostávaly hlavně loajální a ideologicky spřízněné redakce. Zkušení reportéři, kteří americkou armádu sledují roky, seděli vzadu a často se ke slovu vůbec nedostali. Ani vybraná skupina nových oblíbenců ale nakonec nedostala to, co čekala. Také z ní se začaly ozývat stížnosti na slabou otevřenost a omezený přístup k informacím.
Napětí se projevilo i jinde. Fotografové se podle dostupných informací na čas nedostali na některé briefingy poté, co zveřejnili snímky, které Hegsethův tým považoval za nelichotivé. Později se sice vrátili, ale obraz celé situace už byl jasný. Pentagon se nepokoušel jen lépe řídit komunikaci. Snažil se mít pod kontrolou, kdo bude klást otázky, kdo bude v místnosti a jaké záběry se dostanou ven.
Ministerstvo obrany se s porážkou smířit nechce a chystá okamžité odvolání. Spor tedy nekončí. Verdikt ale už teď znamená viditelnou vzpruhu pro reportéry, kteří byli loni odsunuti stranou. Někteří po něm dostali od lidí z armády stručné zprávy typu: „Znamená to, že se uvidíme v pondělí?“ Právě to dobře vystihuje, oč tu běží. Nejen o přístup do jedné budovy, ale o to, zda armádu v době války sleduje skutečný tiskový sbor, nebo jen pečlivě vybraný kompars.
