Elon Musk se po burzovním debutu SpaceX dostal na hranici, kterou dosud žádný soukromník nepřekonal. Jeho majetek podle zveřejněných odhadů míří přes bilion dolarů a znovu otevírá otázku, nakolik za raketovým růstem jeho firem stály inovace, investoři a osobní risk, a nakolik americký stát.
Příběh nejbohatšího člověka planety se často vypráví jako ukázka podnikatelské odvahy. Jenže u SpaceX i Tesly hrály v klíčových chvílích významnou roli veřejné peníze, státní zakázky, půjčky, daňové úlevy a regulace. Právě v době, kdy byly obě firmy zranitelné, přišla pomoc, bez níž by se jejich další vývoj mohl ubírat úplně jinak.
SpaceX vyrostla i díky NASA
SpaceX dostala zásadní impuls už v roce 2006, kdy NASA firmě přidělila grant 278 milionů dolarů na vývoj raket Falcon a kosmické lodi Dragon. Americká agentura tehdy hledala nástupce končícího programu raketoplánů a potřebovala nový způsob, jak dopravovat náklad i astronauty k Mezinárodní vesmírné stanici.
V dalších letech získala SpaceX podle dostupných dat granty v hodnotě přes půl miliardy dolarů. Nešlo jen o sumu, ale hlavně o načasování. Podpora přišla v době, kdy firma ještě nebyla dnešním kosmickým gigantem, ale společností hledající kapitál a důvěru. Casey Dreier z Planetary Society připomíná, že šlo zhruba o polovinu kapitálu, který SpaceX do té doby získala.
Ještě důležitější byl rok 2008. Musk později sám přiznal, že SpaceX byla na konci roku téměř bez hotovosti. Krátce nato firma získala od NASA kontrakt za 1,6 miliardy dolarů. „Faktem je, že bychom nemohli SpaceX založit ani se dostat do tohoto bodu bez pomoci NASA,“ řekl Musk v roce 2012 při startu Falconu 9 k ISS.
Podobná debata se vede i kolem Tesly. Automobilka v roce 2010, ještě před vstupem na burzu, získala nízkoúročenou půjčku 465 milionů dolarů od amerického ministerstva energetiky. Peníze pomohly při vývoji sedanu Model S, tedy auta, které se stalo prvním velkým komerčním úspěchem značky. Tesla půjčku později splatila předčasně, ale pomoc dorazila ve fázi, kdy firma prodala za celou svou historii méně než dva tisíce aut.
Ve hře byly půjčky, úlevy i emisní kredity
Tesla těžila také z federální daňové úlevy pro kupce elektromobilů. Zákazníci značky podle CNN získali před ukončením podpory v roce 2019 úlevy v odhadované hodnotě 3,4 miliardy dolarů. Díky nim si automobilka mohla držet vyšší ceny, než by jí trh pravděpodobně dovolil bez státní podpory.
Ještě větší význam měly emisní kredity. Regulace nutila automobilky plnit limity emisí, případně kupovat kredity od těch, které je splňovaly. Tesla jako výrobce elektromobilů měla co prodávat. V letech 2008 až 2019 jí prodej těchto kreditů přinesl více než dvě miliardy dolarů a po roce 2019 dalších 12,3 miliardy.
Právě tady je potřeba být opatrný. Neznamená to, že stát sám vytvořil Teslu nebo SpaceX. Obě firmy dokázaly dodat produkty, které zákazníci, investoři i veřejné instituce skutečně chtěli. Zároveň ale platí, že Muskův obraz čistě soukromého vizionáře má výraznou státní stopu. Ve chvílích, kdy se rozhodovalo o přežití, byly veřejné programy jedním z klíčových rozdílů mezi pádem a dalším růstem.
Oxfam jde ve své kritice ještě dál. Organizace označuje Muskův nástup k bilionovému majetku za symbol nové éry extrémně koncentrovaného bohatství a mluví o „vládou podpořeném bilionáři“. Podle její analýzy by měl být Musk bohatší než nejchudších 46 procent lidstva dohromady, tedy přibližně 3,8 miliardy lidí. Jeho majetek měl za poslední rok vyrůst o více než 550 miliard dolarů, tedy v průměru o více než milion dolarů za minutu.
Oxfam také počítá, že pokud by Musk utrácel milion dolarů denně, trvalo by mu 2740 let, než by bilion dolarů spotřeboval. Organizace tvrdí, že desetiprocentní daň z takového majetku by na rok stačila k odstranění extrémní chudoby ve světě. Jde o politicky vyhraněnou interpretaci, ale ukazuje, proč se Muskovo bohatství stalo víc než jen zprávou z finančních trhů.
Spor se tak netýká pouze jednoho podnikatele. Dotýká se otázky, kdo nese riziko, kdo sklízí největší výnosy a zda stát za podporu strategických firem dostává odpovídající protihodnotu. Investor Ross Gerber, který byl u Tesly brzy a dnes Muska kritizuje, to shrnul jednoduše: nelituje, že vláda těmto firmám pomohla, protože jejich existence prospěla Americe i společnosti. Chybou podle něj bylo, že stát za svou podporu nezískal podíl.
