V Číně se z OpenClaw během pár týdnů stal fenomén, který přerostl hranice technologické komunity. Z nástroje pro automatizaci úkolů se stala módní vlna, firemní priorita i symbol nové AI horečky. Na setkáních se objevují humří čepice, balónky a plyšáci, ale hlavní pozornost míří jinam. Lidé chtějí nástroj, který umí samostatně pracovat s aplikacemi, prohlížečem i chytrou domácností a zvládne běžet bez ustání.
OpenClaw se v Číně rychle rozšířil mezi vývojáře, zaměstnance i začátečníky. Pomáhá s odpovídáním na zprávy, tříděním souborů, analýzou dat i publikováním příspěvků na sociálních sítích. Místo klasického chatu dostává uživatel nástroj, který po zadání úkolu sám koná. Právě to z něj dělá jinou kategorii produktu než běžné chatboty. V zemi, kde už dnes používá umělou inteligenci v práci drtivá většina dotázaných, našel OpenClaw mimořádně úrodnou půdu.
Velké firmy naskočily okamžitě
Jakmile se ukázalo, že zájem není jen krátkodobá vlna, do hry vstoupili i největší hráči čínského internetu. Tencent přišel s QClaw propojeným s ekosystémem WeChatu. ByteDance nasadil cloudovou verzi ArkClaw dostupnou přes webový prohlížeč. Alibaba rozjel nástroj, který má usnadnit instalaci a nasazení OpenClaw v mobilu. Xiaomi zase testuje MiClaw pro ovládání telefonů a chytré domácnosti pomocí jediné věty. Z humří mánie se během chvíle stal korporátní závod.
Do nové vlny se zapojily i menší AI firmy. Zhipu AI, Moonshot AI a MiniMax začaly vydávat vlastní modely a frameworky postavené na stejné myšlence. Zájem nezůstal jen u softwaru. Lidé stáli fronty před kancelářemi velkých firem, aby si nechali OpenClaw nainstalovat do notebooku. Jiní platili na internetových tržištích cizím lidem za instalaci a nastavení. V Číně se pro to rychle vžil výraz, který by se dal přeložit jako chov humra. Technologická novinka tak získala i vlastní lidový folklór.
Nadšení brzdí bezpečnost a strach o práci
S růstem popularity ale přišly i první tvrdé otázky. Čínské státní kybernetické instituce znovu varovaly před vážnými bezpečnostními riziky. Mluvily o možnosti vzdáleného převzetí zařízení i o únicích citlivých dat. U kritické infrastruktury zaznělo i varování, že podobné chyby mohou ochromit celé firemní systémy a způsobit těžko vyčíslitelné škody. Některé úřady a státní firmy už začaly používání OpenClaw na pracovních zařízeních omezovat.
Vedle bezpečnosti sílí i obavy o pracovní místa. Právě to dává celé vlně ostřejší obrys. Mnozí lidé se OpenClaw neučí jen proto, že chtějí být efektivnější. Učí se ho i ze strachu, aby nezůstali pozadu. Jeden z uživatelů mluví o „zoufalé strategii vlastní záchrany, aby člověk nezůstal vzadu“. Studentka softwarového inženýrství zase přiznává, že má obavy, zda práce, na kterou se připravuje, bude po dokončení školy ještě existovat. Tlak je o to větší, že čínská ekonomika zpomaluje a mladí lidé už teď narážejí na slabší trh práce.
OpenClaw tak v Číně nefunguje jen jako další technologická novinka. Stal se testem toho, jak rychle dokáže země přetavit státní podporu AI do firemního nasazení i každodenního používání. Pro jedny představuje šanci na vyšší produktivitu a rychlejší inovace. Pro druhé je to varování, že tempo změn může být příliš rychlé. I proto vedle služeb pro instalaci začaly vznikat i nabídky na odinstalování. Zájem o nasazení je zatím stále výrazně vyšší než chuť brzdit, ale opatrnost roste. A s ní i otázka, zda OpenClaw změní hlavně způsob práce, nebo i samotný trh práce.
