Ztráta zaměstnání kvůli umělé inteligenci nemusí znamenat jen krátké období bez výplaty. Nová analýza upozorňuje, že následky mohou být mnohem hlubší a dlouhodobější. U části lidí se propíšou do příjmů, majetku i osobního života a mohou je brzdit ještě řadu let po ztrátě práce.
Nejtvrdší dopad se podle závěrů neukazuje jen v prvních měsících po propuštění. Problém je v tom, co přijde potom. Lidé, které z trhu vytlačí technologická změna, hledají novou práci déle než ostatní a hned na začátku často přicházejí o část reálných příjmů. V krátkém horizontu jde o pokles přes tři procenta, zatímco u jiných skupin pracovníků je efekt zanedbatelný. Na první pohled to nemusí působit dramaticky, ale právě odtud se rozbíhá mnohem delší příběh.
Škoda nekončí po nalezení nové práce
Nejvýraznější varování míří k dlouhodobým následkům. Ještě deset let po ztrátě práce mají technologicky vytlačení pracovníci reálné výdělky zhruba o deset procentních bodů nižší než lidé, kteří podobný otřes nezažili. S tím jde ruku v ruce pomalejší tvorba majetku, pozdější pořízení vlastního bydlení a odklad založení domácnosti. V analýze se objevuje i nižší pravděpodobnost sňatku. Jinými slovy, nejde jen o práci. Jde o celé životní tempo.
Podklad pro tyto závěry nevznikl z odhadů na zelené louce. Ekonomové se podívali na profese, které od roku 1980 zasáhly různé technologické změny, a sledovali další vývoj pracovníků v čase. Výsledek ukazuje opakující se vzorec. Když technologie vytlačí člověka z jeho původní role, často nekončí ve srovnatelně silné pozici, ale posouvá se níž. Tím se zpomaluje kariérní růst a spolu s ním i výdělek a schopnost budovat jistotu do budoucna.
Rozdíly se ale neprojevují u všech stejně. Mírnější zásah dopadá na mladší lidi, vysokoškolsky vzdělané pracovníky a obyvatele měst. Lépe si vedou i ti, kteří v původním zaměstnání strávili kratší dobu nebo dokázali využít rekvalifikaci. Právě tady se ukazuje, že věk a vzdělání samy o sobě nestačí. Rozhoduje i schopnost rychle se přesunout do nové role a doplnit dovednosti, které mají vyšší hodnotu v prostředí, kde AI spíš pomáhá než nahrazuje.
Recesi by takový zásah ještě zhoršil
Ještě vážnější obrázek vzniká ve chvíli, kdy se propouštění kvůli technologiím potká s oslabenou ekonomikou. V recesi bývají následky znatelně horší. Nezaměstnanost se prodlužuje o další týdny a roste i pravděpodobnost, že člověk zůstane bez práce znovu. Právě tato kombinace je z celé analýzy nejnepříjemnější. Tyto vzorce naznačují, že vytlačení pracovníků umělou inteligencí může postiženým přinést trvalé náklady, a ještě výrazně větší tehdy, když ke ztrátě práce dojde během recese.
Debata o umělé inteligenci se často točí kolem toho, kolik míst zanikne a v jakých oborech. Tady ale zaznívá důležitější otázka. Co se stane s lidmi potom. Dřívější odhad počítal s tím, že AI by mohla vytlačit z práce šest až sedm procent pracovníků v USA, tedy asi 11 milionů lidí. Další výpočty zároveň ukazují, že vysoké vystavení automatizaci hrozí hlavně administrativě, právu, financím, prodeji, architektuře nebo přírodním vědám. Naopak ve stavebnictví a opravárenství je podíl ohrožených úkolů mnohem nižší.
Zpráva ale nekončí jen varováním. Jako jedno z hlavních řešení vyzdvihuje rekvalifikaci. Lidé, kteří jí projdou, se častěji posouvají do profesí s vyšším podílem abstraktní práce a menší zranitelností vůči další automatizaci. Právě tam může být rozdíl mezi krátkodobým otřesem a dlouhým pádem. Umělá inteligence tak nemusí měnit jen strukturu pracovního trhu. Může rozhodovat i o tom, kdo se z technologické změny ještě zvedne a kdo si její následky ponese celé roky.
