Rostoucí ceny vstupů dál komplikují život farmářům, obchodníkům i zákazníkům. V britském Northamptonu na to upozorňují jak prodejci potravin, tak zemědělci, kteří varují před dalším zdražováním a možným omezením produkce. Podle některých z nich vzniká začarovaný kruh: když se zdraží suroviny, musí zdražit i konečný výrobek, jenže zákazníci pak nakupují opatrněji.
Cheesemonger Steve Reid, který provozuje The Northampton Cheese Company a The Northampton Charcuterie Company, popsal výrazný růst cen některých surovin. Sušené meruňky podle něj během zhruba roku zdražily z 35 liber za dvanáctikilovou krabici na 100 liber. Sultánky se podle něj posunuly z 23 liber za deset kilo na přibližně 60 liber.
Farmáři varují před omezením produkce
Vyšší ceny se netýkají jen obchodníků na trhu. Farmář Philip Weston z Hartwellu v Northamptonshire upozornil hlavně na náklady na hnojiva. Pokud podle něj ceny hnojiv neklesnou, mohou někteří farmáři začít omezovat rostlinnou výrobu. Weston hospodaří na 300 akrech půdy a už dříve se zapojil do protestních blokád u dopravních uzlů a potravinových skladů.
Podle Westona vláda nedělá pro zemědělce dost. Kritizoval také to, že se neustoupilo od plánované daně na hnojiva. Farmáři podle něj potřebují, aby se domácí produkci přikládala vyšší hodnota, protože britští producenti nedokážou snadno soupeřit s levnějšími dovozy masa.
Britská vláda tvrdí, že se zemědělským sektorem pracuje a chce mu zajistit potřebnou podporu. Mluvčí vlády uvedl, že kabinet požádal Agricultural and Horticulture Development Board o častější zveřejňování cen hnojiv a vítá, že se tato data nově publikují každý týden. Vláda také připomněla prodloužení pětipencové slevy na palivovou daň a zvýhodnění červené nafty, které má farmářům šetřit asi 300 milionů liber ročně.
Dražší potraviny dopadají i na zákazníky
Tlak na ceny se postupně přelévá i na spotřebitele. Bank of England varovala, že ceny potravin by do konce roku mohly vzrůst až o sedm procent. Zákazníci na trhu v Northamptonu už podle BBC vnímají, že základní zboží zdražuje, a častěji hledají levnější alternativy.
Maria Agachi, která se do Northamptonu přestěhovala z Moldavska, popsala, že běžné potraviny podle ní výrazně zdražily. Uvedla například sůl, která podle její zkušenosti stála před několika lety kolem 30 pencí a nyní přes libru. Sama proto víc sleduje výhodné nákupy a častěji volí například kuřecí maso místo červeného.
Růst nákladů se přitom neděje ve vakuu. Podobné varování před začarovaným kruhem zaznívalo i v širší ekonomické debatě po finanční krizi: slabý růst, vyšší náklady, tlak na veřejné rozpočty a omezená podpora se mohou navzájem posilovat. Materiál OSN k dopadům mezinárodní finanční krize upozorňoval, že předčasná úsporná politika může prohlubovat slabý růst a nezaměstnanost místo toho, aby problém vyřešila.
Pro zemědělství je tak zásadní nejen okamžitá cena hnojiv, paliv nebo krmiv, ale i širší nastavení podpory a investic. OSN ve svém materiálu zdůrazňovala, že hospodářská politika má podporovat zaměstnanost, strukturální změny a udržitelný růst, nikoli jen krátkodobě škrtat výdaje. V praxi to znamená, že drahé vstupy na farmách nejsou jen problémem jednotlivých podniků, ale mohou se propsat do celé potravinové ekonomiky.
Britští obchodníci a farmáři proto řeší stejnou otázku z různých stran. Producenti potřebují udržet výrobu při rostoucích nákladech, prodejci musí zdražení přenést do cen jen tak, aby nepřišli o zákazníky, a domácnosti hledají levnější nákupy. Pokud se náklady nesníží nebo nepřijde účinnější podpora, tlak na ceny potravin může pokračovat.
