Američané se v létě připravovali na dražší účty v servisech. Nová cla na dovážené díly a vozidla zvedla faktury, které tehdy lámaly rekordy. Opravy zdražovaly tempem, jaké statistiky dosud nikdy nezaznamenaly, a řidiči zvažovali, zda jim starší vůz vůbec stál za udržování.
V dubnu vstoupilo v platnost clo 25 procent na celé vozy. Od května se stejná sazba rozšířila na vybrané díly. Zatímco automobilky část nákladů ještě vstřebávaly, servisní účty tuhle výhodu už neobsahovaly. Podle odhadů se běžná oprava prodražila o padesát dolarů jen kvůli dražším komponentům a dalších dvacet přidaly vyšší ceny surovin.
Tarify a starší vozový park
Cenový tlak nesly hlavně senzory a elektronika, které závisely na globálních dodavatelských řetězcích. „Náklady na díly vyletěly, protože je musíme brát z celého světa,“ varoval tehdy Skyler Chadwick z Cox Automotive. Plechové součásti se clům zpočátku vyhýbaly, ale jistota dlouho nevydržela. Největší skoky zažily vozy vyrobené v Koreji a Japonsku.
Významnou roli hrálo i stárnutí vozového parku. Průměrné stáří aut se během roku zvýšilo z 12,6 na 12,8 roku. A čím byly vozy starší, tím dražší servis vyžadovaly. Převodovky, motory nebo podvozky znamenaly největší zásah do peněženky. Vysoké ceny nových aut navíc odrazovaly kupce, a tak lidé raději opravovali to, co měli.
Nedostatek mechaniků a drahá práce
Do účtů se promítal i nedostatek kvalifikovaných techniků. Jejich mzdy během jediného roku vzrostly o sedm procent. „Nedostatek pracovníků byl obrovský problém. Náklady na práci dál porostou,“ upozorňoval Chadwick. Už tehdy tvořila práce až šedesát procent ceny opravy.
Automobilky se mezitím snažily udržet ceny nových vozů na uzdě. Nechtěly riskovat hněv zákazníků ani vlády, která jim zmírnila emisní povinnosti. Průměrná cena nového vozu v srpnu činila 48 tisíc dolarů, o něco méně než v prosinci předtím, ale pořád o třicet procent víc než před šesti lety.
Vysoké ceny a drahé úvěry nutili spotřebitele držet se starších aut. Každý šestý kupující nového vozu tehdy splácel víc než tisíc dolarů měsíčně. Třetina zájemců o ojetiny platila alespoň šest set. Kdo neměl na nové, mířil do servisu. A tam už čekalo nepříjemné překvapení.
